− Mami, starej se o sebe, nadváha zkracuje život o 7 let! – to mi říkala moje dcera Lucie žijící v Irsku pokaždé, když jsme se viděly. A podstrkovala mi pořád nové zahraniční zázrační diety, plány na cvičení na spalování tuku, čaje na hubnutí a jiné zázraky.

Já jsem to dokonce všechno ani nezkoušela. Myslela jsem si: „Co bych si já, stará baba, lámala hlavu s nadváhou? Ty nejlepší roky už jsem prožila". Zažila jsem s manželem krásné chvíle, děti jsem odchovala. – Radši se mi postarej o vnoučátko, místo chytrého povídání – smála jsem se Lucce.

Ale po nějaké době jsem se přestala smát, protože jsem už kvůli obezitě nemohla vyjít do schodů, když jsem se tak zadýchávala a hrozně mě bolela kolena. Začala jsem se bát, že dostanu infarkt, až ponesu domů nákup... A při pohledu do zrcadla jsem Lucce musela dát za pravdu. Hrozně jsem sešla Zadek jsem měla velký jak zápasník sumo. Visící faldy na břiše, špíčky a trojitá brada. Moje pokožka byla všude tak povislá, a celulitidu jsem měla nejen na zadku a stehnech, ale dokonce i na rukou!

Takhle jsem ale nevypadala vždycky. Co způsobilo, že jsem se ze štíhlé, atraktivní osoby proměnila v někoho tak obézního? Nejhůře můj vzhled ovlivnilo drama, kterou jsem prožila před 8 lety...

S mým Pepíčkem jsme se poznali ještě na průmyslovce. Vyšlo to tak, že jsme oba dojížděli z Meziříčí autobusem. – Hned, jak jsem tě uviděl, jsem si pomyslel „To je moje budoucí žená” – smál se pak Pepík. Byli jsme šťastné manželství skoro 30 let. Až do jistého tragického dne, když jsme po večeři seděli u stolu.

Pepíček se náhle chytl za srdce, padl a už se nezvedl. Záchranka přijela pozdě. Pohřbila jsem manžela v den mých 50. narozenin.

Všechny moje životní plány se zbořily jako domeček z karet. Společně s Pepíčkem jsme vedli cukrárnu na městském tržišti. Chtěli jsme ještě pár let pracovat, pak jít do důchodu a postavit si malý domeček za městem. Pozemek už jsme měli koupeny. Myslet na důchod teď ani nemá smysl. Zůstala jsem sama s obchodem a musela pracovat za nás oba.

Bála jsem se, že to sama nezvládnu. Lucie tehdy ještě studovala a bydlela se mnou. Nemohla jsem se zhroutit. Musela jsem dceři zajistit důstojný život.

Vstávala jsem ve 4 ráno a jezdila klepajícím Pepíkovým autem do pekárny a několika velkoobchodů pro čerstvé dodávky zboží. Navíc jsem se vždy bála řídit. Pracovala jsem celý týden, kromě neděle.

Nakonec se mi díky vražednému pracovnímu nasazení podařilo cukrárnu udržet. Celé toto úsilí se odrazilo na mém vzhledu. Byla jsem tak zaměstnaná, že jsem jedla velice nepravidelně – a to totálně zpomaluje metabolismus. K tomu jsem každý den jedla sladké pečivo, které mě obklopovalo (dokázala jsem zhltnout až 12 koblih denně!). A ten neustálý stesk po Pepíkovi, dělání si radosti jídlem. Taky se dostavila menopauza... Po několika měsících jsem vážila o 20 kg více.

Ukázalo se, že si u mě její známá kupovala zákusky a nepoznala mě... Zkameněla jsem, nevěděla jsem, co mám říct. Rychle jsem zavěsila a pak hrozně brečela. - Kdyby zažily aspoň půlku toho, co jsem zažila já, tak by vypadaly sto krát hůř - říkala jsem si zoufalá.

Lucka hned po škole dostala práci v mezinárodní firmě a odjela do Irska. Často jsme hovořily po telefonu. Měla dobré místo, hezký byt. Ve firmě se seznámila s pořádným klukem, také z České republiky.

- Mami, už je to tady! Zasnoubili jsme se! Za 6 měsíců bude svatba! - řekla před rokem dcera do telefonu, štěstím bez sebe. Samozřejmě jsem měla velkou radost. Jako každá matka. Hned jsem si ale pomyslela v panice:

− Budu na hostině matka nevěsty. Jak se tam mám ukázat, taková tlustá? Jaké si obleču šaty, abych schovala ty válečky tuku? Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, zhroutila jsem se.

Představila jsem si, jak se na mě rodina mého budoucího zetě dívá se zhnusením. Jeho matka je hezká, štíhlounká žena (viděla jsem fotografie). A já – tlustá bečka. Nemohla jsem to dovolit! Měla jsem 6 měsíců, abych se dala do pořádku.

Můj boj právě začal. Nevěřila jsem, že bych mohla zhubnout po nějakých čajích nebo doplňcích stravy s reklamou na internetu. To je jako jít na slona se síťkou na motýly... Rozhodla jsem se pro přísnou dietu a cvičení s osobním trenérem. Vzala jsem kvůli tomu půjčku, protože jsem si takový výdaj nemohla dovolit.

– Co to je za flákání?! Ještě 10 opakování!!! – křičel na mě ten trenér, když jsem byla z cvičení tak zničená, že jsem sotva viděla. Točila se mi hlava a funěla jsem jako pes!

On měl sportovní, svalnatou postavu, byl mladý. Nechápal, že pro starší a obézní ženu je takové cvičení nadlidský výkon. Myslel si, že jsem líná. K tomu se na mě lidi v posilovně dívali jako na malomocnou. Jeden kluk, který přišel s dívkou, při pohledu na mě začal předstírat, že se mu udělalo špatně.

Tehdy se ve mě něco zlomilo. Přestala jsem cvičit a začala plakat jako dítě. Plakala jsem tak silně, že jsem s potížemi lapala po dechu. Trenér mě odvedl do zázemí. Tam jsem se trochu uklidnila.

Cítila jsem se trapně, že jsem udělala takové divadlo. – Klid, většina lidí se na prvním tréninku zhroutí – uklidňoval mě trenér. – Vždyť tělo je silně zatížené nadváhou, takže je jasné, že člověka všechno bolí.

Upřímně řečeno mě tato informace neuklidnila.

Nejhorší ale teprve přišlo. Od dietoložky jsem měla takový jídelníček, že jsem jedla jen nízkokalorické saláty, takže jsem byla velice slabá. Až se mi dělala tma před očima. – Ježiši, Zdeno, jak to vypadáš, bledá jako stěna, jsi nemocná? – zeptala se sousedka zaskočená pohledem na mě. Říkala jsem si: - Tak nic, zkusím to vydržet. Možná to stojí za to

Nestálo to za to. Pořád jsem měla hlad, ten hlad mě fyzicky a psychicky ničil. Na krevních testech mi vyšlo, že jsem si uhnala anémii. Při pohledu na výsledky jsem vyprskla smíchy z celé absurdnosti té situace, protože jak můžu mít anémii, když mám nadváhu více než 40 kg? Ukázalo se, že u diet je to velice častý problém.

K tomu jsem si tím cvičením zničila kolenní kloub. A to jsem si přece najala trenéra a dietoložku právě proto, aby se postarali o mé bezpečí během hubnutí. A co? Nechala jsem se zmrzačit a ještě za to hezky zaplatila. Šílenost. Jenom dodám, že jsem nezhubla dokonce ani 1 kilogram!

Byla jsem zničená. Byla jsem přesvědčená, že již pro mě není žádná naděje. Všechno se ale změnilo v den, kdy jsem na tržnici potkala svou starou kamarádku.

− Zdeničko, zlatíčko! – slyšela jsem známý hlas u stánku. Byla to Martina, moje kolegyně ze školních lavic, díky které jsem se do té lavice sotva vešla, protože tehdy vážila 100 kg! Nemohla jsem uvěřit, že je to ona! Protože byla hezká, jako kdyby shodila polovinu bývalé váhy. Sršela energií a zářila radostí.

- Jak to dokázala? - hned mě napadlo. Už od školky byla Martina baculatá kulička. Nadváha je u ní dědičná. Martina začala žít zdravěji? A nebo jenom našla lepšího trenéra a dietologa?

- Omyl! Nic z toho, zlato! Syn mi před nějakou dobou ze služební cesty do Tokia přivezl takovou super formuli, které způsobuje, že se tuk sám mění v energii a mizí. Bez diety a cvičení.

- Tento přípravek bezpečně zeštíhluje rychlostí: 16 kg za 21 dnů. V japonsku o tom mluví všechna média. Používala jsem to skoro 3 měsíce a teď jak vidíš, jsem hezká a šťastná jako nikdy v životě! Tady to máš, napsala jsem ti, kde to můžeš sehnat - řekla a strčila mi kus papíru.

− Jen si dej pozor, moje milá – dodala Martina, dívajíc se mi přímo do očí – na trhu je teď plno pochybných padělků. Jenom na jednom místě můžeš získat originální kúru z Japonska.

Nemohla jsem tomu všemu uvěřit. − Hladovka a cvičení mi nic nepřinesly, a nějaká japonská kúra mě jednoduše zbaví kilogramů? – Martina možná byla na operaci zmenšení žaludku nebo něco takového... A jednoduše se nechtěla přiznat? - myslela jsem si plná pochybností.

Na druhou stranu, za zkoušku nic nedám, že ne? – Horší už to být nemůže – pomyslela jsem si a rozhodla se. Teď vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě. Myslela jsem si, že když je to takový přelomový vynález, utratím hromadu peněz. Divila jsem se, že v porovnání s dietologem a osobním trenérem – to bylo skoro zadarmo.

První den kúry jsem pocítíla, že mám více síly, energie a optimismu. Další den, jak jsem ráno vstala – jsem byla v šoku! Pohladila jsem si břicho a cítila, že je mnohem plošší. Změřila jsem se. Výsledek? V pase jsem ztratila 4 cm! Za 1 den a 1 noc!

Chvílemi jsem cítila takové příjemné mravenčení a teplo pod kůží. Představovala jsem si tehdy, že se moje tělo proměnilo ve stroj na spalování kalorií. Byl to úžasný pocit, protože mě nabíjela energie. Bylo to tak, jak říkala Martina – tuk v mém těle se sám měnil v energii, díky tomu jsem se cítila 100krát lépe. Jenom dodám, že jsem necvičila a neodříkala si oblíbená jídla.

Hubla jsem závratnou rychlostí. Hubla jsem zcela přirozeně, takže jsem neměla žádné vedlejší účinky. Byla jsem tak šťastná, že jsem chtěla jít do ulic a podělit se o tento fenomenální způsob hubnutí se všemi obézními lidmi, které potkám. Přece je to záchrana pro obézní!

Po 21 dnech kúry jsem se zvážila. Vážila jsem o 16 kg méně – přesně tak, jak to řekla Martina. Už tehdy jsem vypadala lépe. Mohla jsem se hezky oblékat, no a obličej mi zeštíhlel, takže jsem zkrásněla.

Celkem jsem zhubla 43 kg za asi 2 měsíce. Ze staré vypasené ženské jsem se proměnila v štíhlou kočku, které všichni neustále skládají komplimenty. Je to úžasný pocit, který přeji každé ženě!

− Ahoj, Lucinko, přijela jsi navštívit mamku? - řekla mi jednou sousedka, když jsem odemykala dveře. Spletla si mě sousedka s mou štíhlounkou dcerou! Po vstupu do bytu jsem si až poskočila radostí.

Cítila jsem novou energii. Úplně, jakoby ze mě společně s kilogramy zbytečného tuku někdo sejmul roky starostí. Když mě dcera požádala, abych přijela do Irska o 2 týdny dříve a pomohla ji s přípravami na svatbu, bez váhání jsem souhlasila.

Když mě Lucie viděla na letišti, ztratila řeč. Doslova ji spadla čelist, jaký jsem na ní udělala dojem. Očekávala tlustou, zanedbanou babiznu. A já jsem před ní stala narovnaná, zářící a šťastná. V šatech zdůrazňujících moje nové, štíhlé tvary!

- Mami, ty vypadáš, jako bys přijela z toho televizního pořadu, kde ženy prochází vysněnou metamorfózou! A teď vážně – jak jsi to udělala? Začala jsi držet ty diety, které jsem ti posílala? – zeptala se Lucie a přitom se na mě s obdivem dívala.

Se vším jsem dceři pomohla. Spolu jsme vybíraly šaty a zdobily sál. Také jsem upekla můj proslulý zákusek. Hosté nemohli uvěřit tomu, že jsem sama upekla dokonce 10 kusů. Maminka ženicha se na mě během zábavy diskrétně obrátila:

− Drahá, jak to děláš, že si nic neodpířáš a jsi tak štíhlá? Já si už ani nepamatuji, kdy jsem snědla normální oběd nebo něco sladkého... Nechala jsem si odsát tuk, hrozně to potom bolelo!

Ukázalo se, že se tchýně mé dcery trápí, hladová a roky podstupuje drahé a nebezpečné zákroky. Nemohla uvěřit, že normálně jím, co a kdy chci, a jsem tak štíhlá.

Všichni hosté se bavili až do rána bílého. Já jsem ale z parketu odešla poslední. Celou svatbu jsem protančila s Lubošem – strýcem ženicha, s nímž jsem se tam nově seznámila.

- Mohl jsem na tobě oči nechat. Vynikla jsi mezi všemi ženami na zábavě. Tvůj zářivý úsměv mě ohromil. Zářila jsi jako hvězda! - vyznal později.

Luboš se o mě začal ucházet, ale na začátku jsem ho odmítala. - K čemu mi to bude? Se vším si poradím sama - říkala jsem si. Jenže Luboš byl vytrvalý. K výročí našeho seznámení se u mě doma objevil s prstýnkem. – Chceš mi svítit na cestu až do konce, moje hvězdičko? – zeptal se na kolenou v předsíni. Úplně jsem ztratila řeč. Nakonec jsem ale zvládla říct jediné slovo - Ano.

Když si přestavím, že bych toho dne na tržnici neposlechla Martinu a nevyužila zeštíhlující formuli, tak bych ztratila tak velkou šanci na štěstí... Protože štěstí k nám může přijít v jakémkoliv věku. Stačí mu jen otevřít, když zazvoní do našich dveří.

S Terezou Kelerovou si povídala Jana Válková.

Drahé Čtenářky! Kúra redukující tukovou tkáň, kterou využila paní Zdena, je čerstvě dostupná také v České republice. Naše čtenářky čeká speciální nabídka - díky které lze získat kúru s finančním příspěvkem 1190CZK levněji. Chcete-li nabídku využit, stačí kliknout níže uvedený odkaz: